• Úvod
  • Odborné články
  • História československého plastikárskeho priemyslu v rozhovoroch pamätníkov (V./VII.)

História československého plastikárskeho priemyslu v rozhovoroch pamätníkov (V./VII.)

História československého plastikárskeho priemyslu v rozhovoroch pamätníkov (V./VII.)

V piatom diele seriálu rozhovorov s pamätníkmi československého plastikárskeho priemyslu rozpráva Jiří Gabriel, kde začali jeho prvé kroky k plastikárskemu remeslu a ako sa dostal až k simulačným programom. Aj na to si zaspomínal dlhoročný odborník na simuláciu vstrekovania plastov. Seriál rozhovorov bude pokračovať ešte dvoma dielmi, ktoré predstavia ďalšie významné osobnosti z tejto oblasti.

Jaké byly Vaše začátky v plastikářském oboru?

Pocházím z humanitně zaměřené rodiny. Do Zlína na technický obor jsem šel studovat z politických důvodů, protože na školu v Brně by mě nevzali. V té době byla vysoká škola ve Zlíně poměrně neznámá a o této možnosti jsem se dozvěděl jen náhodou díky známému. Plastikařinu jsem začal studovat jako obor, který mě nezajímal. Setkalo se nás tam několik takových, kteří nemohli kvůli tehdejšímu režimu studovat jinde. Byli jsme něco jako „vyvrhelové socialistické společnosti“. Ne každému se podařilo dostudovat, mně ano, i když s nijak oslnivými výsledky. Ale v plastikářském oboru jsem zůstal prakticky celý život. Začínal jsem v papírnách ve třísměnném provozu, kde mě to moc nebavilo. Pak se mi podařilo dostat se do Chronotechny Brno. Zde pracoval pan Šperlín, člen výboru Uniplastu. Navrhl mi, jestli nechci v Uniplastu aktivně působit.

Kdy jste se stal členem a jaké bylo poslání Uniplastu?

Bylo to začátkem 80. let. Uniplast bylo sdružení, které tehdy vedl pan Nečas. Organizovaly se konference, semináře, publikovali jsme bulletin a zaměřovali se i na vydavatelskou činnost. Uniplast také informoval plastikáře o novinkách v oboru, organizovaly se zájezdy s odborným tématem, jezdilo se na veletrhy do Německa, Itálie... V Uniplastu jsem se věnoval redakci příspěvků o vstřikovacích formách, jejichž autory byli členové Uniplastu.

 ARBURG spol. s.r.o. ARBURG spol. s.r.o.
Dvě vydání bulletinů OS Uniplast 

 

Mnou redigované sborníky byly vydány na přelomu let 1985/86. Vzpomínám si, že bylo náročné dát různé příspěvky od 11 autorů do srozumitelné podoby, protože každý z autorů měl jiný styl psaní, museli jsme to sjednotit po jazykové a stylistické stránce. Naštěstí mi s tím pomohla manželka.  S mým přispěním vznikly také brožury pro kurz Plasty a jeho zpracování. Byl o ně velký zájem, takže všech 500 výtisků – více než bylo účastníků kurzu – bylo nakonec rozebráno.

Jaká byla Vaše náplň práce v Chromotechně? 

V Chromotechně Brno jsem působil na různých pozicích: technolog vstřikování, konstruktér vstřikovacích forem. Díky kontaktům z Uniplastu jsem přešel do VUEPu Brno (výzkumný ústav elektrických přístrojů), který spadal pod silnoproudou elektrotechniku. Tam jsem pracoval na oddělení plastů, kde působil i Jaroslav Novák. Zabýval jsem se plasty pro aplikace v silnoproudé elektronice a měl jsem na starosti i ekologickou oblast, neboť zde vznikl pro mě zajímavý projekt – ekologické chování firem patřících do oboru silnoproudé elektroniky. Vzpomínám si, jak jsem vlaky a autobusy dobrodružně objížděl české a slovenské firmy a pátral jsem, jak nakládají s výrobními odpady. Recyklaci plastů tehdy firmy moc neřešily.

Dlouhá léta se zabýváte simulacemi vstřikování plastů. Kde to začalo?

Začalo mě to na popud pana Nováka zajímat už v době, kdy teprve simulační programy vznikaly. První byl Moldflow, autorem byl Austin Collins z Austrálie. V roce 1988 jsem jel do Londýna, abych se o simulačních programech více dozvěděl.

ARBURG spol. s.r.o. 
Ing. Jiří Gabriel 


Tehdy práce s programem vypadala úplně jinak než teď. Bylo to komplikovanější, pracnější a zdlouhavé. Jeden výpočet trval asi týden a samozřejmě nesmělo dojít k výpadku proudu.  Když jsem později přešel do firmy MCAE Brno, začal jsem používat platformu Cadmould od Simcomu a u té jsem zůstal.

Neměli jste problém s konkurencí?

Když jsem začínal se simulačním softwarem, nikdo jiný to tehdy nedělal. Ze začátku to bylo obtížnější, protože firmy neměly o simulace vstřikování velký zájem. Teprve díky rozvoji především automobilového průmyslu si software postupně pořizovalo stále více firem. Zaučoval jsem jejich pracovníky na ovládání simulačního sw, ale hlavně na správné vyhodnocení. Měl jsem už zkušenosti konstruktéra forem, technologa forem a vývojáře plastů. Tyto znalosti se mi velmi hodily, protože výsledky výpočtů musíte umět posoudit. Zda jsou dobré, použitelné nebo jednoduše neaplikovatelné. Dnes má například software Varimos něco jako umělou inteligenci, ale dříve tomu tak nebylo. Dříve zaučení trvalo déle, protože je mimo jiné obtížné najít člověka s dostatečnými zkušenostmi. Je totiž velký rozdíl mezi analýzou, která vede k optimalizaci, a pouhým výpočtem.

 

První část rozhovoru s Jaroslavem Novákem a docentem Miloslavem Maňasem najdete zde.

Druhou část rozhovoru s Jaroslavem Novákem a docentem Miloslavem Maňasem najdete zde.

Třetí část rozhovoru se Zdeňkem Řehulkou najdete zde.

Čtvrtou část rozhovoru o společnosti ARBURG najdete zde.

Šestý díl bude zveřejněn: 11.10.2024

  • autor:
  • Daniel Orel, člen výboru Uniplastu a jednatel dceřiných společností ARBURG v České republice, Slovensku a Rumunsku
  • ARBURG spol. s.r.o.

    ARBURG spol. s.r.o.

    Vstrekovacie stroje, vstrekolis, príslušenstvo pre plasty, dvojkomponentné vstrekovanie, automatizácia výroby, aditívna výroba, dopravníky pre surovinu, periférie, robotické systémy.



Mohlo by vás tiež zaujímať



 

Najnovšie inzeráty

Najbližšie výstavy

Plastikársky slovník