• Úvod
  • Odborné články
  • História československého plastikárskeho priemyslu v rozhovoroch pamätníkov (I./VII.)

História československého plastikárskeho priemyslu v rozhovoroch pamätníkov (I./VII.)

História československého plastikárskeho priemyslu v rozhovoroch pamätníkov (I./VII.)

V spolupráci so spoločnosťou ARBURG sme pripravili seriál rozhovorov s pamätníkmi, ktorí stáli pri zrode československého plastikárskeho priemyslu. Postupne budeme uverejňovať spomienky a príbehy Jaroslava Nováka, docenta Miloslava Maňasa, Zdeňka Řehulku, Jiřího Gabriela, Ondřeja Kebrleho a Lubomíra Zemana. Tešte sa na sedem dielov plných histórie, výziev a úspechov, ktoré vám priblížia základy a vývoj tohto odvetvia.

V dnešní době se často hovoří o výzvách, kterým průmysl čelí. Že je třeba se transformovat a zůstat konkurenceschopní, a to nejen v České republice nebo na Slovensku, ale v celé Evropě. Je pravda, že evropský průmysl se musí přizpůsobit nové situaci, aby přežil. Toto však není nic nového; v minulosti se podmínky měnily neustále a ani dnes nám nezbývá než jít do pomyslného boje.

Průmyslové podniky můžeme přirovnat k živoucím organismům, na které lze uplatnit Darwinova pravidla přírodního výběru. Základní teze života říkají, že přežije ten nejpřizpůsobivější a že konkurence je hybnou silou adaptace. Darwin také říkal, že neměnné prostředí je neměnné jen krátce.

Tento seriál vzpomínkových rozhovorů si klade za cíl představit ne tak vzdálenou dobu budování základů plastikařiny v Československu. Stále máme mezi sebou pamětníky, díky kterým je náš plastikářský průmysl úspěšný v rámci celé Evropy. Oni nám dali základy a nyní je na nás, abychom v této cestě pokračovali. Doba se samozřejmě změnila. Plasty nejsou vnímány jako „záchrana“ a materiál s neuvěřitelnými vlastnostmi, jak tomu bylo v šedesátých letech minulého století. Nyní navíc cítíme vliv konkurenčních firem z asijského kontinentu více než kdy předtím.

V letošním roce slaví sdružení UNIPLAST Brno 60 let od svého založení. Tato organizace po celá desetiletí sdružovala odborníky plastikáře, kteří měli možnost sdílet informace a zkušenosti. Pořádaly se semináře a konference, které byly v době bez internetu a za železnou oponou jedinečnou i jedinou příležitostí, jak se něco dozvědět. Zde také začala spolupráce se západoevropskými firmami, které československému průmyslu významně pomohly.

Seriál článků o historii vyzpovídá plastikářské legendy a také ukáže paralelní vývoj tohoto průmyslu u našeho souseda – Německa. Německo bylo a je vůdčí hybnou silou v prosazování nových materiálů a technologií, a české a slovenské podniky jsou na německém dění závislé, ať už to chceme nebo ne.

Musíme ale zdůraznit, že ani Česko a Slovensko by nikdo neoznačil za ořezávátka. Už za Rakouska-Uherska se v českých zemích vyráběly dvě třetiny průmyslové produkce monarchie. Naše strojírenské, textilní a chemické podniky byly uznávané po celém světě a za první republiky jsme byli na špičce. Pojďme se podívat, jak se historie vyvíjela, jaké obtíže překonávali naši předchůdci, poučme se a zopakujme úspěchy. Stojíme na pevných, po generace budovaných základech.

 
Členové předsednictva Uniplastu 

                                                                             

Vzpomínkový dialog Jaroslava Nováka a docenta Maňase

Jaroslav Novák, zakladatel pobočky společnosti ARBURG v České a Slovenské republice a její dlouholetý ředitel, a docent Miroslav Maňas, akademický pracovník a vysokoškolský učitel, ředitel Vědeckotechnického parku Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, stáli u rozvoje plastikářského průmyslu v bývalém Československu. Dnes jsou už oba v důchodovém věku, ovšem jejich vzpomínky jsou stále živé.

Uniplast a lidé

Jaroslav Novák (JN): Mladší generace už mají jen malé povědomí o tom, jak to bylo před revolucí. V době socialismu hrál Uniplast významnou roli jako nositel a šiřitel informací a znalostí. Byli jsme za železnou oponou, bez přístupu k informacím, technologiím a materiálům. Zformovala se skupina lidí, která nakonec měla jako Uniplast několik set členů z různých fabrik, vysokých škol a výzkumných ústavů. Pořádaly se semináře, kde se kolektivně řešily problémy.

Miroslav Maňas (MM): V té době mezi firmami neexistovala konkurence, a proto byli lidé ochotni se podělit o své zkušenosti a řešení problémů. Uniplast hrál obrovskou roli v tom, že dokázal lidi spojit, tenkrát se na nějaké to velké firemní tajemství nehrálo. Při zahraničních přednáškách se simultánně překládalo, což zvýšilo zájem a sehrálo pozitivní roli v získávání nových informací a kontaktů. Pod hlavičkou Uniplastu se vydávala skripta, později i sborníky z konferencí a seminářů.

JN: Uniplast působil celostátně, ale jeho jádro bylo tvořeno Moraváky z Brna a okolí až po Zlín. Druhá skupina, kde se šířily informace, byli lidé ze Státního výzkumného ústavu materiálů – Emil Neuhaussel a Luboš Zeman, kteří organizovali konference mimo Uniplast. Byli hodně navázáni na Škodovku v Mladé Boleslavi. Slovensko bylo v plastikářském průmyslu méně aktivní, sice tam bylo několik větších lisoven, ale většina výroby byla přidružená u JZD.

MM: V akademické obci v Uniplastu působil doc. Tomis, významná osobnost 70. a 80. let v oblasti plastikářské teorie. Byl u založení fakulty technologické a šéfem katedry kovárenské a plastikářské technologie ve Zlíně. Další významnou osobností byl Jiří Vlček, guru v kontinuálních technologiích, který vyvinul počítačový program na návrh vytlačovacích hlav, jehož aktuální verze se používá dodnes po celém světě.

ArburgArburg

O konferenci Uniplast informoval i dobový tisk

 


Historie československého plastikářského průmyslu

JN: Historie našeho plastikářského průmyslu se dá rozdělit do několika dekád. Do roku 1970 se v ČSSR plasty používaly opravdu málo, byly to například fenolické lisovací hmoty, močovina, v malé míře polypropylen a polyetylen, abs minimálně . Většina výrobků byla z reaktoplastů, kde stačily běžné lisy pro přímé lisování.

Změna nastala v 80. letech, kdy se začala zavádět výroba složitějších výrobků jako televizory, pračky a vysavače. Plechy, dřevo a sklo byly nahrazovány plasty. Lidé chtěli mít výrobky, které vypadaly jako ty ze Západu. Navíc přišly nové bezpečnostní předpisy – elektro spotřebiče s druhou izolací. Firmy, které neměly dříve nic společného s plasty, musely začít plasty zpracovávat. Nebyly tady informace, nebyly tady technologie a nebyly tady znalosti, jak plasty používat.

To byl důvod vzniku Uniplastu. Aktivní lidé jako pan Nečas, paní Nečasová a docent Maňas vytvořili jádro, kde se začali scházet lidé z průmyslu a vyměňovali si informace. Využívali i Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně, kam jezdily vystavovat západní firmy a ty pak přednášely na konferenci.

MM: V té době nebyla dostupná vhodná technologie pro výrobu složitých plastových dílů. Drtivá většina výroby probíhala na kontinuální technologii – trubky a fólie. Konstruktéři se museli naučit pracovat s plasty, z počátku k nim měli skoro odpor. Plast neznali dobře a jako náhrada se v počátcích mnohdy kvůli špatnému designu a postupu výroby neosvědčil. V tom si myslím, že byl Uniplast úplně geniální, že šířil informace: Lidé přišli ze zvědavosti a najednou zjistili, že to jde. Potom se objevily první vstřikovací stroje ze slovenského Vihorlatu.

JN: Bylo to politické rozhodnutí umístit výrobu vstřikovacích strojů TOS Rakovník i do Vihorlatu. Kvalita byla nízká, chyběly zkušenosti a technický přístup. Při montáži strojů se objevovaly problémy. Vyráběli jen 300 strojů ročně, a navíc z toho 200 šlo do SSSR a 50 do okolních zemí, 50 zůstalo v ČSSR. Na hydraulické trubce se  vyřezal závit, ale neočistil se od pilin tlakovým vzduchem a šlo to přímo na montáž. Když nějaká fabrika dostala CSku, tak na ni několik měsíců neplánovala výrobu, protože se nejdříve vychytávaly mouchy, vyplavily se všechny piliny ze systému a pak se mohlo začít na ní vyrábět.

Arburg 

Společná fotografie zaměstnanců TOS Rakovník

 

 

V průběhu 80. let se začala na západě integrovat do vstřikovacích strojů mikroprocesorová technologie a  to byl začátek konce konkurenceschopnosti strojů z východní Evropy. Ty měly jednoduché řízení, rozváděče s relátky a pracovní funkce se ovládaly koncovými spínači.

V té době jsem pracoval ve výzkumáku. Byl velký tlak na zvýšení kvality strojů, což vedlo k vývoji rozvaděčů s mikroprocesorovým řízením. Spolu s Ondřejem Kebrlem jsme tento vývoj koordinovali. Slovensko jakýkoliv pokrok tvrdě odmítalo. Nakonec jsme vyvinuli rozvaděč a  dodali jsme ho na Slovensko. Slováci ho následně přivezli na veletrh Incheba do Bratislavy, kde stál stroj, vedle blikal rozvaděč, ale vstřikovací stoj nikdy nebyl funkčně s rozvaděčem propojený.

Konec první části rozhovoru. Druhý díl bude zveřejněn: 13.9.2024

  • autor:
  • Daniel Orel, člen výboru Uniplastu a jednatel dceřiných společností ARBURG v České republice, Slovensku a Rumunsku
  • ARBURG spol. s.r.o.

    ARBURG spol. s.r.o.

    Vstrekovacie stroje, vstrekolis, príslušenstvo pre plasty, dvojkomponentné vstrekovanie, automatizácia výroby, aditívna výroba, dopravníky pre surovinu, periférie, robotické systémy.



Mohlo by vás tiež zaujímať



 

Najnovšie inzeráty

Najbližšie výstavy

Plastikársky slovník